Hola!

Je asi čas na další nástěnku. Od poslední uplynulo plno času a tak zas projdeme, co se zachytilo v síti a jak to komu běhalo a co všechno proběhlo.

Předně nás opustila ikona. Zemřel Micah True, známý spíš jako Caballo Blanco, kterého proslavil Christopher McDougall ve svém, dnes již kultovním opusu Born to run. Web explodoval články o něm a najednou to vypadalo, že ho vlastně znal každý a každý má patent na to rozumět a vysvětlit, co vlastně Bílý kůň svým životem chtěl dokázat, jak co myslel a proč. Ale vedle toho se objevilo plno krásných textů od těch, co ho opravdu znali.

Jeden z nejhezčích textů o všem co se stalo poté, kdy MIcah True zmizel napsal právě Christopher McDougall, který Caballa znal dobře a díky němuž ho znal celý svět.
http://www.outsideonline.com/outdoor-adventure/running/trail-running/On-The-Trail-Of-The-White-Horse.html?page=1

Další krásný text je tady:
http://www.dailycamera.com/recreation-columnists/ci_20310625/boulder-micah-true-lived-dream-mike-sandrock

a video, kde Luis Escobar vypráví o historii minimalistického obuvního boomu a hledání Caballa Blanca:

Protože předpokládám, že svolení k publikaci textů Micaha True, které jsem od něj před rokem a půl dostal, stále platí, objeví se tu postupně zbytek jeho textů, které můžete v angličtině najít na jeho webu. Bohužel, Caballovu knihu, kterou začal nedávno psát, už nikdy neuvidíme.

Zato vyšla zásadní kniha o tom, co je důležité z hlediska běžecké formy: boty, nohy, bosé nohy, nohy obuté v polštářích, kadence, frekvence, držení těla, koncentrace, konstelace, energie, aura, karma? Bill Katovsky a Pete Larson sepsali všechno, co vlastně dnes o běhu víme z hlediska jeho historie, mechaniky, tělesných dispozicí a podívali se na témata jako je minimalismus a bosý běh podrobně a kriticky se snažili oddělit zrno od plev. Za pár dní se tu objeví recenze, ale už teď můžu s klidem říct, že to je kniha, kterou běžecký svět potřeboval jako sůl (a pepř, koriandr, mátu a bazalku).

A posuneme se na talíř. Dlouhodobě jsem fascinován otázkou stravy. Co jíst a nejíst, co pomáhá a co naopak ne, jestli jíst maso, tuřín, nebo ančovičky. A proto mě docela zaujal článek o Lanci Armstrongovi, který se v přípravě na francouzského IronMana změnil na skoro kompletního vegana. Jasně není to úplně o běhu, ale úzce to souvisí.. Více zde:

http://www.examiner.com/article/cycling-icon-lance-armstrong-switches-to-vegan-diet-for-triathlon-training

Zpět k běhu: Jason Robillard sepsal rady pro ty, co se chtějí vrhnout do přípravy na stomílák:

http://barefootrunninguniversity.com/2012/05/30/training-for-a-hundred-mile-ultra-my-experiences-some-advice/

Scott Jurek taky vydal knihu. Jmenuje se Eat and Run a krátce po vydání se dostala do TOP10 nejprodávanější literatury faktu v USA. Takže to vypadá, že běhají úplně všichni a pokud někdo neběhá, aspoň o tom čte. A než dorazí kniha z Amazonu, můžem si třeba přečíst, jak Scott Jurek radí těm, kdo chějí zrychlovat:

http://running.competitor.com/2012/04/inside-the-magazine/the-long-run-picking-up-the-tempo_51280

Minimalismus. Obuvní. Velice vágně definovný trend moderní obuvi pro běh a život vůbec. Je to obrovské téma pro diskuse jestli je vůbec k něčemu, jestli někam vede a jestli vůbec dává smysl a nesměřuje zase do pekel, stejně jako to dopadlo s vývojem běžecké obuvi od sedmdesátých let. Přehled toho, jak to na bitevním poli méně či váce „bosých“ bot vypadá, nabízí natural Running Centre:

http://naturalrunningcenter.com/2012/07/26/m-factor-trends-news-minimalist-running-second-edition/

A kdž už jsme u minimalismu, mrkneme se ještě na sandály. Pro někoho nesmysl, pro jiného běžná běžecká obuv (vím, o čem mluvím)). Krásná galerie sandálů v jejich přirozeném Mexickém prostředí zde:

http://huaracheblog.wordpress.com/2012/07/18/huaraches-in-cuetzalan-del-progreso/

Pojďme na závody. Proběhlo jich horzně moc, ale určitě stojí za to vypíchnout Western States 2012, kde padl traťový rekord. Timothy Olson spolknul stošedesát kilometrů téhle náročné trati za neuvěřitelných čtrnáct hodin a čtyřicet šest minut. Report od rekordmana je zde a tady je video od jeho teamu:

Letošní ročník byl zajímavý i tím, že kromě mužského rekordu, padl zároveň ten ženský. Ellie Greenwood dorazila do cíle v čase 16:47. Paráda! Její report si můžete přečíst zde:

http://www.irunfar.com/2012/06/patience-ellie-greenwoods-2012-western-states-100-race-report.html

Před pár dny skončil Badwater. Pravděpodobně nejmasakrálnější závod na světě má svého vítěze. Je jím Mike Morton v čase 22:52 Inagaki Sumie, šestačtyřicetiletá bežkyně z Japonska. Ale my se podíváme na druhý konec výsledkové listiny. Tam najdeme Meredith Murphy z Pennsylvánie, kteá dorazila do cíle v čase 47:08. Její krásný report ze závodu najdete tady:

http://www.sofarfromnormal.com/2012/07/badwater-135-merediths-race-report.html

Tím se dostáváme k Marshallovi Ulrichovi, který samozřejmě nemohl vynechat svůj oblíbený závod. Běžel už po osmnácté a to nemluvíme o tom, že si údolí smrti proběhnul ještě několikrát mimo závod, z toho jednou zcela bez podpory, kdy si vše potřebné vláčel za sebou v dvoukoláku. Tentokrát  dorazil do cíle za necelých dvaačtyřicet hodin. Ani se v cíli „neohřál“ a Davem Heckmanem vyrazili na malý výlet. Ten obnáší cestu kolem Údolí smrti, která bude mít ve výsledku asi osmset kilometrů. Jak to chlapům šlape můžete sledovat v přímém přenosu a na Ulrichově blogu, tady je trailer k celý akci:

Pro dnešek vše. Mějte se krásně!

Run free!

HD\

Hola! Je asi čas na další nástěnku. Od poslední uplynulo plno času a tak zas projdeme, co se zachytilo v síti a jak to komu běhalo a co všechno proběhlo....