Tenhle  text nebude přímo o běhu ačkoli s ním souvisí velice, velice úzce. Je to popis mého zkoumání ohledně „výchovy“ dětské  nohy a zkoumání jaká bota je vhodná pro nohy nejmenších a rostoucích dětí. Má tři části: v první nadhodím východiska a situaci, ze které vycházím, v druhé se podíváme jaké výzkumy jsou k dispozici pro podporu existujících přístupů k obouvání dětí a ve třetí to nějak všechno shrneme a zjistíme, co to může znamenat.

Předesílám, že nejsem odborník. Nejsem lékař ani fyzioterapeut. Jsem jen obyčejný rodič, který má zájem o zdraví svého dítěte a zároveň – díky běhu –  trochu zostřenější pohled na fungování nohy. Zároveň mám vrozenou nedůvěru k mainstreamovému myšlení a snažím se hledat alternativní pohedy. Mými nástroji jsou selský rozum, oči a internet. Nenabízím finální řešení, ale náhled do mého zkoumání a velice vítám jakékoli další úhly pohledu.

Vzhůru.

Dcera má za sebou dva roky života, první vratké kroky byly postupně jistější a jistější, přeměnily se v první pobíhání a teď už vlastně není nic, co by jí zastavilo. Když se rozběhne, už jí člověk nedožene chůzí, ale je potřeba běžet taky. Je fascinující sledovat jak se postupně mění a vyvíjí technika chůze a technika běhu, jak si tělo hledá co nejefektivnější cesty, jak se mění došlap, délka kroku atd. Vlastně je to nejhezčí běžecký kurz, který může být. Ale to patří do jiného textu.

Otázkou je, co by měla mít na nohách.
Vyrostl jsem ve světě, kde se tvrdilo, že první, na co je třeba se dívat u dětské boty je:
– pevná podrážka
– pevná pata, která bude dětskou nohu bezpečně držet

Když jsem v devadesátých letech pracoval na dokumentárním projektu o pěči a výchově o děti, všichni pediatři zmiňovali právě toto: bota by měla nohu fixovat, zpevnit kotník, podpořit „správné“ držení nohy. Jedná lékařka dokonce demonstrativně ukazovala „zlou“ botu, jejíž vadou bylo právě to, že umožňovala dětskému kotníku volný pohyb a byla doplněna velmi pružnou podrážkou.

Když se projdete po obchodech, které nabízejí dětskou obuv, zjistíte, že většina výrobců tento trend dost rigorózně drží. Minimálně, co se týče podrážek. Průměrná dětská bota má podrážku, která se vzpírá ohnutí, je tlustá a když ji porovnáme s poměrově větší dospělou botou, jsou podrážky většinou mnohem silnější. Jsou i boty, které jsou pružnější, jemnější a míň omezující pohyb, ale pocitově se zdá, že „tvrdá“ bota trhu u nás s přehledem vládne.

Trend pevné boty tedy žije stále. Je přítomen jak v obuvnictví, tak v médiích. A není divu. Je to trend, který byl dětskými lékaři hlásán dlouhá léta a stal se standardem.
A před pár lety bych byl k tomuto přístupu méně podezíravý než dnes. Ve chvíli, kdy jsem se rozběhl a „objevil“ bosou nohu jako ideální metodu pro učení běžecké techniky a mnohdy i nápravu pohybových vad, mi začíná v hlavě pulzovat otázka: proč má mít dítě imobilizovanou nohu? proč by se neměla noha vyklánět do stran? Nevím, ale při všem, co je zřejmé z „původního“ fungování našeho těla by mi spíš dávalo smysl, aby se noha vyvíjela přirozeně, tedy co nejblíž stavu, kdy jí nic „neobaluje“ a neomezuje.

Tedy na jedné straně tu máme klasický přístup, který doporučuje dětskou nohu podepřít, aby se vyvíjela nějakým ideálním směrem a na druhé straně názor, který za ideál považuje přirozený pohyb v takové formě, ke které jsme dospěli evolucí. Ale tím to nekončí.

I kdybych se rozhodl, že „bosý“ přístup je ten, co mi dává lepší smysl – vždyť přece dětská noha musí být vybavena na to aby si sama našla ideální pohybové formy aniž by byla usměrňována zvenčí – nemůžu nechat dítě běhat bosé pořád. Zaprvé žijeme v zeměpisných šířkách, kde není možné chodit bosky celoročně (ano, puristi by mohli protoestovat, že to možné je, ale zkrátka nepustím dvouleté dítě v pětstupňovém mrazu ven bez bot) a zadruhé prostředí ve kterém žijeme není úplně bezpečné pro bosou nohu čtyřiadvacet hodin denně.

Je tedy potřeba nějaké boty mít, respektive je dítěti na nohy nasadit. Ale jaká je tedy ideální cesta toho, co by měla botička posktnout? Komfort? Ochranu? Podporu? Volnost? A jakou podporu nalézají obě teorie (podpora nohy vs. volnost) ve vědeckém světě? Existují vůbec nějaké vědecké výzkumy, které by se zabývaly touto problematikou a nabízely srozumitelná řešení?

Existují. A právě to bude náplní dalšího kusu dětského obuvnického seriálu: podíváme se jaké výzkumy podporují který přístup a jak by dle vědců měla dětská bota vypadat.

Tenhle  text nebude přímo o běhu ačkoli s ním souvisí velice, velice úzce. Je to popis mého zkoumání ohledně „výchovy“ dětské  nohy a zkoumání jaká bota je vhodná pro nohy...