Název tohoto webu zmiňuje svobodu a právě o ní bude tenhle text. O osobní svobodě a možnosti volby. O jednostranném myšlení, zlaté střední cestě a o tom, že každý z nás je jiný. Souvisí s během, ale vlastně s jakoukoli lidskou aktivitou.

Hlavní provokací k tomuto zamyšlení byl komentář pod článkem „Bosá noha“, který zněl takto:

Nevadí, že mi někdo neznámý přeje, abych šlápnul do vosího hnízda a čakry mi neroztočí ani fakt, že autor v podstatě reaguje na něco, o čem text nebyl. Kvalitu českých internetových diskusí znám a jsem vlastně jen vděčný, že na runfree.cz je celkem klid.

To co mě zaujalo a vrtalo mi hlavou tak dlouho, až jsem se pustil do tohoto textu je věta: „Slintům o orgastických pocitech při běhu naboso nevěřím.„. Neustále mi vrtala v hlavě a říkal jsem se, že tohle přece zní spíš jako vtip. Vždyť to je přece hrozná škoda, takhle si uzavírat mysl před novými věcmi. Kdybych řekl „slintům o příjemných pocitech při sexu nevěřím“, všichni by se mi smáli. A tohle je podobná situace. Člověk si zavírá cesty sám v sobě, když rozhoduje o svých názorech touhle „vírou“.

„Lžete, když říkáte, že skok padákem je zábava, protože já vám nevěřím!“

Proč si takhle před sebou zavíráme dveře? A děláme to více či méně občas všichni. Možná je na vině náš „ještěrčí mozek„, který nás brání před čímkoli novým, nevyzkoušeným a seč mu síly stačí nás udržuje v naší komfortní zóně.

A přitom je přece hrozná škoda zavírat si tímhle zůsobem dveře před věcmi, které neznáme, nebo „známe“ jinak. Protože jedině vstupem na neznámé území můžeme růst, vyvíjet se a nalézat další neznámá místa.

Už jen připustit fakt, že ten druhý by „mohl“ mít pravdu je často osvobozující. Setrvávání na jednom názoru/pohledu jen proto, že ho mám už dlouho často nikam nevede a jen vytváří další slepé uličky. Zmíněný konflikt obutých a neobutých běžců je toho příkladem. U nás ještě před dvěma lety bylo možné na netu najít vyhrocené diskuse o nesmyslnosti, sebevražednosti atd. běhání naboso. A teď se mince pomalu převrací z té obuté na bosou (minimalistickou) stranu a za chvíli to možná bude přesně naopak.

A můžeme pokračovat k jakémukoli dvoustrannému konflitku názorů. Je strašně nebezpečné zavírat se před cizím názorem, jiným pohledem, jen proto, že sám s ním nemám zkušenosti, že jsem „vyrostl“ v jiném úhlu pohledu. A velice často je třeba držet si odstup i případě, že diskuse přetéká argumenty. Před dvěma roky jsem točil s Jiřinou Šiklovou, která vyprávěla, jak v době, kdy přiváděla na svět své děti, bylo kojení považováno za něco extrémně nevhodného pro děti. A existovala k tomu i příslušná vědecká argumentace, která dokazovala, že kojení je mnohem horší, než továrně připravené sušené méko. Dnes nám může tahle část dějin připadat směšná a absurdní, ale kolik věcí z těch, které jsou dnes „dokázané“ bude vypadat směšně za padesát let. Nebo za pět. Akceptovat nějaký názor jako bernou minci, jen proto, že ho někdo říká, je dost ošemetné

Další faktor je, že každý z nás je trochu jiný. A není možné na všechny aplikovat stejný metr, stejné řešení. Když zůstanu u běhu, neexistuje jedna jediná ideální technika, jedna jediná ideální obuv (nebo neobuv), perfektní funkční materiál, který bude vyhovovat všem. Každý z nás vyžaduje něco trochu jiného ať už je to dáno fyzickými dospozicemi, genetickou výbavou, způsobem použití. Jsme odlišní. V tom je ta pravá krása. Protože jsme různí, máme různá východiska, různé cesty a můžeme se od sebe navzájem učit. Ale učení neznamená nekritické přejímání.

Jasně, člověk nemá v životě dost času na to, aby si ověřil úplně všechno na vlastní kůži, vyzkoušel každou cestu, která se mu nabízí, ale aspoň se nemusí uzavírat před faktem, že někdo jiný může věc vnímat jinak. Svobodu vnímám jako možnost vydat se jakoukoli cestou, jako stav, kdy člověk sám v sobě nestaví bariéry, které by mu umožňovaly vidět svět jinak. Svoboda je možnost zkoušet, experimentovat, vydávat se na neznámá místa a vybírat si cestu sám za sebe.

RunFree pro mě neznamená „zahoďte všechno a běhejte nazí“, ale spíš „myslete sami za sebe, než si obujete boty (nebo sundáte boty, nebo úplně cokoli s během spojeného nebo nespojeného), protože to dělají všichni„.

Název tohoto webu zmiňuje svobodu a právě o ní bude tenhle text. O osobní svobodě a možnosti volby. O jednostranném myšlení, zlaté střední cestě a o tom, že každý z...