Toto je pokračování textu, který jsem napsal někdy v březnu letošního roku. Vyznával jsem se v něm, proč jsem se vydal ve svém běhacím životě bosou cestou a proč si myslím, že běžecká forma je absolutně nadřazená běžeckému vybavení, jehož důležitost je hrubě nadceňována marketingem.
Je čas tenhle text doplnit. Celkově se na mém postoji nezměnilo vůbec nic. Naopak s odběhanými kilometry se spíš utvrzuje a cítím, že bosá noha je jedním z možných nástrojů na cestě k přírodě, k pohybu, pro který byla naše těla stavěna. Ale..
Problém nastává ve chvíli, kdy se běžec – začátečník potkává s informací, že by měl nejdřív pracovat na technice. Většina lidí nemá dostatek času se věnovat studiu techniky, většina lidí nemá chuť dělat sami sobě trenéra a kontrolovat, jak došlapují, jak drží tělo, jakou mají kadenci kroků. Problém totiž vězí v tom, že tenhle přístup je sportovní/atletický. Tedy je pro někoho, kdo se běhu chce věnovat opravdu hodně.
Jedna skupina lidí si pokusí vyhledat nějakého trenéra, který je cepuje právě tímhle „sportovním“ stylem a spolupráce většinou nemá dlouhého trvání, protože pro hobby-běžce je zbytečně komplikovaná. Je to jako studovat řízení auta u Michaela Schumachera, když chci jezdit jednou měsíčně na chatu.
Další skupina lidí se na celou věc buď vykašle úplně („běhám sice špatně, ale mě to nevadí“), nebo se pod vlivem nového běžeckého marketingu vydá jednou z cest, které jsou IN: běh přes špičky, minimalistická obuv, barefoot obuv.. Věru vidět lidi, kteří se snaží „běhat přes špičky“ v botách s třícentimetrovou vrstvou gumy pod patou je dost absurdní. Podobně jako slyšet „běhám naboso“ od někoho, kdo má na nohou boty – sice s tenkou podrážkou, ale boty.
A jak tedy na to?
A teď bacha: přichází prohlášení/disclaimer/varování: NEJSEM a žádným způsobem se nastavím do role zkušeného (a ani nezkušeného) trenéra, znalce, odborníka, rádce, vševěda, chytrolína. Jsem jen člověk, který na sobě zkouší různé postupy a zároveň se snaží, ze všech dostupných zdrojů, srovnávat existující informace o tématu. Co zde prezentuji, jsou moje objevy, které jsou testovány na mě samotném a nejsou míněny jako všespásný návod. Jiní lidé mohou mít jiné dispozice, problémy a tedy i jiné cesty k ideálu. Myslete sami za sebe.
Zdá se, že nejpřímější a nejsnažší cestou k ideální běžecké formě je zkrátka: zout si boty. Tedy: zařadit do běhu krátké úseky kdy člověk běží zcela naboso. Když říkám zcela, myslím zcela. Tedy ne v minimalistické, barefoot, neviditelné, nebo jinak marketingové zpracované obuvi. Holá noha se dotýká podkladu a celé tělo se tak postupně dorovnává do ideální pozice.
Stačí dvěstě metrů. Pro začátek. Vybírat si pokud možno různorodé povrchy. Od trávy, přes tvrdé podklady až po lehce náročnější terén. Nechat nohy pracovat, nesnažit se je vůlí nutit do nějakého došlapu, do nějaké formy pohybu. Je téměř nemožné běžet naboso přes paty déle než pár metrů. Tělo ví, jak se má pohybovat. Důvěřujme mu.
Je skoro až magické, co se začne dít. Tělo se rovná, krok se zkracuje, došlap se přesouvá na špičku nohy nebo na celé chodidlo. A zároveň se člověk cítí tak nějak.. dobře.
Zdá se, že tenhle recept funguje i pro lidi, kteří jsou zvyklí běhat v obr-botách delší dobu. Stačí začít pomaličku. Dvěstě mterů a zpátky do bot. A třeba po čase třeba začnou staré boty překážet… (a pak třeba nastane čas na nějakou „minimalistickou“ botu.. ale to už je jiná část příběhu)
Myslím, že tohle je nejsnažší cesta jak si srovnat krok.
A je strašně zábavná. A příjemná.
HD\
Ahoj Honzo,
pěkný článek. Myslím si, že o volbě boty rozhoduje samotný styl běhu, o tom zase postoj a držení těla, o tom zase ochablost/pevnost svalových partií CELÉHO těla, o tom zase přístup k životu…
Dá se docela dobře vysledovat spojení povahy člověka se stylem běhu, a to včetně lehkosti, rychlosti, preference cílů (životních i sportovních).
Jelikož jsme v tomto asi každý jinde, těžko pak dělat jeden konkrétní model běhání a tomu odpovídajícího modelu bot. Sám na sobě vidím, že boty střídám doslova podle okamžité nálady a pokaždé je výsledkem zcela jiný pocit z běhu.
Pěkný běh přeje Radek
Rozhodně. Úplně souhlasím. Každý jsme jiný a každý chceme dojít (doběhnout) někam jinam a k tomu si vybíráme cesty, které nám vyhovují.
Tenhle text nebyl myšlen jako nějaká absolutní pravda/rada. Jen často narážím na lidi, kteří chtějí zkusit bosý běh, nebo posunout došlap z paty na špičku a zbytečně hledají cestu v nějakých nástrojích, když bosou nohu mají stále sebou:))
Určitě nemyslím, že by všichni měli běhat bosí, jen vidím, že je pohyb naboso (běh i chůze) mocný prostředek, který dokáže divy a zařazovat ho do „běžného života“ může být velký přínos pro fyzickou i psychickou stránku. I kdyby člověk jinak běhal třeba v přeskáčích..)
HD\
Pekne, uprimne.
Uprimne dodavam, ze som videl uz kopu ludi, ktori dokazu behat aj naboso dost sebaznicujuco. preco to tak je?
pretoze vyzut sa nestaci – treba sa aj uvolnit. zijeme v strese a ten si nosime so sebou – v nasom postoji, myslienkach atd.
telo dokaze robit svoju pracu spravne len vtedy, ked mu to umoznime.
beh bez relaxacie je naprd v akejkolvek obuvi, i bez nej 😉
Život bez uvolnění je naprd. V jakékoli podobě. S během nebo bez něj.
Petře, úplně s tebou souhlasím. Zároveň považuji za strašně důležité uvědomění že k bosému pohybu máme všechno. Strašně často narážím na tendence stavět zbytečné mezistupně. „tak já teda zkusím kousek na boso, ale to bych si asi měl nejdřív pořídit ty fajffingry, ne?“. Myslím, že zout si boty je hlavně gesto, kterým si můžeme otevřít nový svět.
(Nedávno jsem narazil na pěkný text nějakého amerického odborníka, který popisoval čtyřfázový přechod z „běžecké“ obuvi k bosé noze. Po roce první „minimalistické“ boty, po dvou a půl poprvé naboso. ..:)) )
HD\
Děkuju za tento článek,
pracuju jako hudebník při výuce současného tance (který se dělá skoro výhradně naboso) a teorii o efektivitě bosého došlapu jsem slyšel už snad tisíckrát. Rozdíl mezi bosou nohou a jakoukoliv cvičkou nebo i jen ponožkou je zásadní i na parketách. A těch cvičení na prsty u nohou a odrazy a doskoky, je to docela věda. Navíc vztah mezi držením těla a životním postojem je zřetelný a oboustranný. (Nálada se zlepší i nuceným smíchem, pokud trvá dost dlouho.)
Původně jsem neměl v úmyslu běhat, nikdy jsem neběhal, jen jsem začal chodit bos. Pak jsem běh zkusil a ono to dost překvapivě jde.
Velmi mě zajímá mě pokračování o výběru bot. Člověk sice ušetří energii lehkou nohou, ale to sledování šutrů na štěrkových polňačkách je dost vyčerpávající. V horším terénu je nutný skoro lehký trans:)). Po 80km za minulý týden mě nohy sice bolí, ale tak celkově, nic speciálního. Mám i prstové Vibramy, jsou skvělé na hraní si na opici v lese, ale mně osobně se v nich běží špatně. Lehkost je okamžitě pryč a já nejsem atlet, musím jít přes rozum a emoce. Snad se někdy dostanu do stavu, že na botách nebude záležet.
(Zkoušel jsem kvůli všem těm diskusím dokonce běžet v botách přes patu a asi to neumím, vůbec nechápu, jak se to dá udělat. Je to takový kolaps v pohybu, nebo se pletu?)
Ještě jednou dík za blog, který není americky entuziastický.
Edgar
Díky. Je vtipný, že to co v tanci platí za standard, je v běhu bráno jako UFO. ))
Co se týče bot, je to asi hodně individuální. Pro mě jsou VFF na běh v pohodě, ačkoli s bosou nohou se to nedá srovnávat. A preferuju běh v sandálech, který má tu obrovskou výhodu že noha není „zabalená“ do boty, což psychologicky odbourává pocit „obutí“.. Ale zas jsou omezený počasím. Pod pět stupňů žádná sláva. :))
A co se týče došlapu na patu, myslím (a je to fakt jen osobni pozorovatelův názor) že tělo vydrží ledacos – podivné anti-styly, které je občas vidět na ulicích a závodech působí, že se tak nedá uběhnout ani metr, a ono to přece jde – ale směřuje k efektivnímu a bezpečnějšímu využití energie a jakmile se vydáš tou lepší cestou (forefoot, midfoot) už nechce vracet zpět(pata)..
Mé experimenty s došlapem na patu skončily tím, že jsem svou ženu uvedl do několikaminutového záchvatu smíchu, neboť jsem připomínal kozu, nikoli běh))
Ať to běhá!!!
HD\
Diky za inspirativni clanek. S behanim teprve zacinam a tohle mi dodalo chut ne boty obcas zouvat, ale jen obcas je obouvat.