Aplikovaný běžecký minimalismus v zímním období.

Zima je pro běžce obdobím, které je nutí asi nejvíc investovat do výbavy. Prostě proto, že zima je chladná a nikdo nechce, aby mu při pobíhání běhal mráz po zádech. Od podzima se na běžeckých fórech množí dotazy „co nosíte v zimně“, časopisy sází jednu radu za druhou a výrobci se předhánějí v nových, novějších a ještě sofistikovanějších materiálech, které odvádějí pot, přivádějí teplo, kumulují, cirkulují a regulují. A vytváří se tak dojem, že běh – v teplém období tak nenáročný sport – nakonec přecijen vyžaduje docela velké investice.

Za poslední tři zimy jsem si sestavil výbavu, která je nejen funkční a chrání mě za všech okolností (vyzkoušeno do -10°C), ale není nijak finančně náročná. Nejde mi o to, za každou cenu razit nějakou striktní filosofii minimalismu, nejsem člověk, který by si nekupoval drahé věci z principu, ale vadí mi výdaje, které jsou zbytečné a nefunkční, nebo nejsou funkční natolik, aby ospravedlnily nabobtnalou cenovku.

Luxusní kukla za šedesát ustála i ostřejší mrazy a sluší i Bambimu!

Základem je běžecká výbava celoroční: trenky, triko, mikina. Poslední dvě jmenované jsou z rodu „funkčních“, ale jen triko je fakt smysluplné. Je to jednoduché funkční triko české výroby, které odvádí pot pryč od těla a to je v chladnějších obdobích zárukou toho, že člověk nepromrzne, když se zastaví na přechodu a čeká na zelenou, propocen během. Mikina je asi taky nějakým způsobem aktivní, ale kromě toho, že po vyprání rychle schne se mi nepodařilo zjistit jak – ale Michal v Trailpointu mi na ní dal takovou slevu, že jsem si jí prostě vzal..

Kolem letní (jarní/podzimní) výbavy stačí namotat pár vrstev a je tu výbava zimní. Větrovka ze sekáče (cca 250 korun) jede už třetí zimu a drží bezchybně. Asi by si zasloužila reaktivovat impregnaci, ale vzhledem k tomu, kolik času naběhám v hustých lijácích, k tomu nejsem nijak motivován.

Pod trenky přijdou punčocháče s ustřiženými konci (pro případ běhu v pětiprsťácích), které se sice za jednu zimu prošoupou a v podstatě rozpadnou, ale pořizovací cena je pod dvě stovky, takže mi netrhá srdce kupovat každý rok nové. Tady se sluší podotknout, že asi nejnižší teploty, ve kterých je tahle sestava ozkoušena jsou někde kolem mínus desti. Pod mínus 15° nemám zkušenosti.

Na nohy ponožky, které jsem sice zkraje zkoušel různé „sportovní“, ale stejně jsem je vždycky ztratil, takže jsem přešel na filosofii „ponožky jekékoli“. A jako poslední musíme zabalit ruce a hlavu. A to je objev poslední zimy, který celou kauzu zimní výbavy uzvírá: místo do prodejny se sportovním vybavením, stačilo vyrazit do prodejny s pracovním oblečením. Parádní fleecová kukla, která se dá modifikovat i do čepice za šedesát a rukavice s šikovně pogumovanou vnitřní stranou, která se třeba při šplhu na kunratický Hrádek výborně hodí, za dvacet a jsme kompletní.

Perfektní grip a zároveň ochrana před zimou za dvacku.

Sečteno a podtrženo: investice do jedné zimy kolem sedmiset korun (ignoruji fakt, že větrovka už jede třetí rok a nepočítám mikinu, která má širší užití, funguje dlouho a je snadno nahraditelná). Pak si vzpomenu, jak mi Miloš Škorpil při natáčení vyprávěl, že když byly velké zimy, balili si exponovaná místa do igelitu a najednou si i s tou necelou tisícovkou připadám trochu luxusně..))

Samozřejmě je potřeba naučit se se zimou pracovat a respektovat její pravidla. Nenechávat ve velkých mrazech zbytečné mezery mezi jednotlivými kusy oblečení, při nižších teplotách přidávat vrstvy (u třetí vrstvy od těla je úplně jedno jestli je to značkový „funkční“ hadr, nebo libovolné bavlněné triko) a zbytečně nezastavovat, protože když se rozehřáté a potící se tělo zastaví a prochladne, nezachrání ho už ani vagón dutých vláken z Číny.. Ale jde to zkrátka i jednoduše a ne draze.

(Samozřejmě ať si dělá kdo chce co chce a pokud na podzim cítíte nutkavou touhu utratit za zímní „výbavu“ pár dvoutisícovek, hurá do obchodu, ale je dobré vědět, že máte možnost volby..)

HD\

 

p.s. samozřejmě

This site is protected by Comment SPAM Wiper.